Archiv autora: Patrik

Zatímco dříve jsme si s hodinami spojovali příjemný tikot, nebo dokonce odbíjení ve čtvrt či v celou, dnes tento pravidelný rytmus mizí. Přesný čas zjišťujeme nejčastěji pohledem na mobil nebo na monitor počítače.

Důmyslné hodinové strojky tu však s námi stále jsou, ostatně díky precizní výrobě přetrvají věky, stačí jim jen trocha péče a dobré prostředí. Pořizujeme si je spíš jako krásný doplněk interiéru nebo sběratelský artefakt.

Jako první vznikly hodiny sluneční, používané v Egyptě 2000 let před naším letopočtem. K určování času se využívalo přírodních jevů, které se pravidelně opakovaly, přičemž základem bylo střídání dne a noci.

Postupně se objevily hodiny přesýpací, kyvadlové a posléze i první přenosné mechanické hodinky, jejichž zrod je připisován zámečníkovi Peteru Henleinovi z Norimberka. Poháněla je ocelová pružina a podle jejich tvaru se jim říká Norimberské vejce. Ve skutečnosti vznikly zřejmě až po jeho smrti v roce 1542.

Sériové výroby kapesních hodinek se ujal v roce 1587 v Ženevě francouzský hodinář Charles Cusin. Dlouho byla na ciferníku jen jedna, hodinová ručička, v roce 1680 k ní přibyla minutová. Postupně ve společnosti sílil tlak po čím dál přesnějším měření času a hodinové mechanismy se stále vylepšovaly. K nástěnným a kapesním hodinám se po roce 1847 přidaly natahovací budíky s nastavitelným časem pro zazvonění ze švýcarských a německých dílen.

Hřebíkový budík

„Když ještě budíky neexistovaly, lidé používali hřebíky zapíchnuté do svíčky. Věděli, jak přesně vypočítat dobu hoření, a umístit tak hřebík do správné polohy. Když svíčka prohořela, hřebík spadl, udělal hluk a spáče probudil. Tento hřebíkový budík se využíval minimálně od počátku 18. století, ale svíčky k odměřování času jsou známy již ve starověkém Římě.

Jednotlivé hodiny byly naznačeny na svíčce nebo kovové destičce za ní. To už se dozvídám od Jana Štěpánka, který spolu s Patrikem Pařízkem již pátým rokem provozuje Clock Gallery v Mozarteu.

Ve stylovém domě postaveném podle projektu architekta Jana Kotěry v roce 1913 pro nakladatele hudebnin Mojmíra Urbánka v pražské Jungmannově ulici našli pro své hodinářství ideální prostory. Zaměřují se na starožitné a vintage hodiny a umějí o nich nejen barvitě vyprávět, ale také je vracet do života.

„Role máme přesně rozdělené,“ říká Patrik Pařízek, berounský rodák, který už jako malý kluk rozebíral budíky a hodinky. Díky tomu objevil, jaký má každá součástka v chodu stroje význam. K tomu později přidal zájem o historii a vývoj schránek, v nichž byly hodinové strojky ukryty.

„Dlouho bylo zvykem mít hodiny ve zdobných dřevěných schránkách, pověšené na zdi ve výši očí. Jenže to se časem omrzelo, a tak následovala éra, kdy se prodávaly hlavně hodiny stojací, určené na komodu nebo na krbovou římsu,“ vysvětluje Pařízek.

Tolerance deset minut

K nejstarším hodinám, které si můžete v Clock Gallery prohlédnout, patří francouzské Comtois. „Jsou to venkovské hodiny, umístěné ve velké skříni na zemi. Každou celou hodinu v nich odbíjí gong a po pěti minutách znovu. Bylo to proto, aby lidé, kteří při práci na poli mohli první odbíjení přeslechnout, je napodruhé zaregistrovali,“ vysvětluje Jan Štěpánek.

Jako vystudovaný historik umění se zabývá především kulturní historií české šlechty a toto téma se skvěle promítá do příběhů hodin, které byly na zámcích nepostradatelné.

„Šlechtic se o hodiny nestaral. Na to měl školeného komorníka, který doporučoval jejich nákup a pak o ně také pečoval. Většinou se natahovaly jednou za týden a v tu chvíli se také seřizovaly. Přesnost byla před sto lety ovšem někde jinde. Čas se určoval podle kostelních zvonů, později podle rádia s tolerancí plus minus 10 minut za týden. Když chce dnes někdo opravit historické kapesní hodinky z 19. století a přijde se stížností, že se mu zpožďují za týden o pět minut, tak mu řekneme, že je to v pořádku!“

Podle prvorepublikových reklam se zdá, že hodinářských živností byla spousta. „To ale neznamená, že by hodináři vytvářeli vlastní hodinové mechanismy. Oni především prodávali a opravovali hodinové strojky vyrobené většinou ve Švýcarsku. Zkoušet vlastní výrobu by byla příliš nákladná záležitost. Ideální pro ně bylo, když se mohli stát obchodním zástupcem nějaké zavedené značky,“ říká Patrik Pařízek a přináší dobové časopisy na ukázku.

Živnost se dědila

Ve 30. letech minulého století vycházel měsíčník pro hodináře Tik-Tak, vydávaný stejnojmennou brněnskou firmou, která byla největším výrobcem jednoduchých kuchyňských hodin.

Ve 40. letech vydávala Jednota společenstev hodinářů v Čechách a na Moravskoslezsku časopis Orloj. Hodináři v něm mohli inzerovat, nabízet své služby, hledat pracovní síly, dozvídali se o novinkách na trhu. Objevují se tam jména pražských hodinářů: Jan Přáda z Nekázanky, Ludvík Hainz, správce orloje ze Staroměstského náměstí, Linhart a Hirsch z Národní třídy, ale také Josef Tesař z Brna-Žabovřesk nebo Alojz H. Vlachynský z Bratislavy.

Často se živnost dědila z otce na syna jako v případě pražského měšťana Josefa Sichrovského, jehož jméno jsme našli na ciferníku krásných vyřezávaných kyvadlových hodin z 19. století. V jeho práci pokračoval syn Václav.

Od Spartaku po primky

Zajímavý příběh mají náramkové hodinky. První hodinky pro dámy byly vytvořeny v roce 1810 firmou Breguet a nosila je královna Neapole Carolina Muratová. Měly formu kapesních hodinek, ale daly se připevnit k náramku.

Pánské se zrodily až v roce 1904 pro brazilského letce Alberta Santose Dumonta, který vyslovil přání, aby mohl při létání používat obě ruce a zároveň kontrolovat čas. A tak francouzský klenotník a hodinář Louis Cartier navrhl ploché náramkové hodinky s čtvercovým ciferníkem, tzv. Santosky. Vojáci si za první světové války upravovali své kapesní hodinky tak, že si je připevňovali koženými řemínky na ruku, což bylo mnohem praktičtější. Firmy na to pak reagovaly a nastala masová výroba náramkových hodinek.

V Československu začala výroba domácích náramkových hodinek v roce 1954 v Novém Městě nad Metují, kdy se objevil jejich první prototyp a byl darován tehdejšímu prezidentovi Antonínu Zápotockému. Byly pojmenovány Spartak a během 50. let se jich vyrobilo kolem tří tisíc kusů, které testovali lidé různých profesí, od dělníků, přes vojáky až po vládní činitele.

Na základě těchto zkušeností se pak v roce 1958 zrodily první hodinky značky Prim, vytvořené pouze z našich součástek. Byli jsme tak jednou z mála zemí světa, která měla vlastní sériovou výrobu náramkových hodinek. Primky dnes nabízejí dvě firmy, které vedou po léta soudní spory o vlastnictví značky – manufaktura ELTON hodinářská a MPM-Quality.

Krásná posedlost

Patrik Pařízek a Jan Štěpánek mají ve své prodejně nejenom cenné historické kousky, ale třeba i matiční hodiny, s nimiž jsme se setkávali ve školách, na nádražích či v továrnách. Vyráběla je firma Elektročas, později přejmenovaná na Pragotron, která existuje dodnes, jen její výrobky už jsou dnes založené na vyspělé elektronice.

„Matiční hodiny byly v každé ředitelně školy a rozváděly čas pomocí elektrických signálů do dalších menších hodin umístěných po budově. Každou minutu se v nich ozvalo typické cvaknutí. Díky nim bylo zajištěné také pravidelné zvonění,“ říká Jan Štěpánek, který se svým kolegou hodiny nejen prodává, ale také sbírá. Je to krásná posedlost na celý život.

Blanka Kovaříková, Novinky.cz, 16. 1. 2024

Hodiny a hodinky jsou nejen praktický nástroj, ale často i cenné dědictví, které si předáváme z generace na generaci. Za jejich tikáním se však skrývají mnohá tajemství. Proč se některé hodinky kazí častěji než jiné? Jaký vliv má na jejich životnost prostředí nebo způsob nošení? A jak se o staré hodinky správně starat? Na tyto a další otázky odpověděl odborník na hodiny a hodinky Patrik Pařízek, který je zároveň spolumajitelem Clock Gallery v Praze.

O fascinujícím světě hodinářství byla řeč 27. 9. v poradně Českého rozhlasu na Dvojce.

Textový přepis:

[Hudba] a my vás opět společnými silami provedeme dalším vysíláním od mikrofonu. Vás zdraví Jiří Holoubek a Eva Kličková.

No a už se moc těšíme na našeho dnešního Hosta který přichází do dnešní poradny, aby nám zodpověděl Proč nás zlobí hodiny a hodinky po předcích možná proto že jsou staré ale možná ne, možná se o ně jenom třeba dobře nestaráme. Hodiny a hodinky nejen praktický nástroj, často také možná cenné dědictví které si předáváme s na generaci za jejich tkáním se skrývají často mnohá Tajemství. Proč se některé hodinky kazí častěji než jiné A jaký vliv má na jejich životnost prostředí nebo způsob nošení a jak se o takové staré hodinky správně starat. Na tyto a další otázky nám odpoví odborník na hodiny a hodinky Patrik Pařízek takže moc se těšíme a ptát se samozřejmě můžete i vy, klidně si už teď rozmýšlejte své dotazy, posílejte na emailovou adresu rozhlas.cz český rozhlas Dvojka Rádio které vás baví dva na dvojce.

poradna jedna z poraden na které jsem se těšil protože Hodinky byly svého času moje velké téma. Já jsem dokonce uvažoval, že se přihlásím v to tě možná bude zajímat do hodinářského kurzu že ze sebe udělám hodináře jako koníček ale tam je taková čekací doba že kdybych to možná podal před třemi čtyřmi lety tak teď už bych studoval ale o hodinkách a hodinách si dnes budeme povídat naším hostem je odborník na hodiny a hodinky spolumajitel Clock Galery v Praze Pan Patrik Pařízek.

Hezké dopoledne. Hezké dopoledne vám i posluchačům. Pojďme si říct My jsme tedy se rozhodli že to zaměříme tu dnešní poradnu na hodiny a hodinky po předcích a také dozvíme se proč nás zlobí. Tak co jsou ty nejčastější typy závad u starých hodin a hodinek? Nejčastější typy závad tak vlastně vznikají skoro tím že to lidi používají a používají to špatně. To se mi stává nejčastěji když lidé přinesou něco na opravu e tak často to jsou de facto jednoduché záležitosti e jednoduché věci které způsobili lidé špatným používáním ale pak ta oprava je docela náročná. Jak se dají špatně používat hodinky pane Pařízku? Prostě to natáhnu.

Pokud se bavíme o mechanických hodinkách nevím jak jste třeba dorazili dneska na vysílání ale jestli jste třeba nejeli na kole co se dá půjčovat tady všude po Praze tak třeba máme zkušenost že ta kola mají velice špatné odpružení a když pak lidé jezdí s mechanickými hodinkami drží se těch řídítek tak dochází k takovým otřesům že to třeba povoluje v těch hodinkách šroubky a pokud jezdí často tak ty šroubky de facto vypadnou a hodinky se jim rozsypou uvnitř a jaké je vlastně to základní dělení hodinek je to mechanické versus elektronické to je asi to nejzákladnější dělení ale pak máme ještě mnoho tipů.

Samozřejmě každý když se projde třeba po Praze tak zjistí že máme na mnoha domech na mnoha činžácích hodiny Věžní a pokud jsme někde v interiéru tak výrobce se už odpradávna snažili pro každou příležitost nějaký mechanický stroj vyrobit e zpočátku to byly hlavně hodinky dá se říci poměrně malé protože tím že byly hodně vzácné drahé tak majitelé potřebovali mít příležitost je někam schovat někam s nima cestovat. Hlavně se s nima často chlubit tak nemohly být úplně veliké ale později když se strojky vyvinuly tak v 18 v 19 století už vznikají běžně hodiny nástěnné které zase mají výhodu že jsou třeba přesnější když k vám chodí lidé e se staršími a nebo hodně starými hodinami a hodinkami.

Co je častější případ že přijdou s nějakými náramkovými hodinkami dejme tomu nebo kapesními hodinkami nebo přinesou kukačky které jsou po prarodičích a už nefungují s čím se setkáváte? Ob dá se říci že oni nosí úplně všechno možné o čem si myslí že jsou to hodiny nebo hodinky často zjistíme že to třeba je něco úplně jiného ale pokud se zaměříme jenom na to co tiká co má vyloženě ukazovat čas tak dá se říci že možná i nejčastější závada co lidi trápí je že měli hodinky dlouho schované a de facto nevěděli že když hodinky odloží mají je třeba v bezpečnostní schránce pokud si koupili nějaké lepší A po 10 15 letech je vyndají vezmou si je na ruku a zjistí že ty hodinky se jim brzy zastaví protože hodinky Já to vnímám že hodinky jsou živý organismus. Oni se potřebují hýbat a stejně tak ty všechny součástky musí být pořád pod takovým tlakem aby aby to krásně fungovalo eh takže je potřeba to nosit.

Mhm eh když jsme tedy se bavili o tom základním dělení hodinek mechanické versus elektronické jsou některé z nich podle vás spolehlivější a pokud ano tak proč? Dá se říci že záleží kam nebo jakým způsobem k jaké příležitosti chce člověk ty hodinky nosit protože eh nejspolehlivější dneska můžeme samozřejmě mezi jim nejspolehlivější můžeme dneska zařazovat hodinky které mají kvarc vý strojek. Kde je vlastně křemenný krystal křemene který velice přesně určuje určuje tu přesnost ale dá se říci že tydle hodinky jsou už zase překonané hodinkami které se nám seřizují pomocí radiového signálu pomocí wi-fi pomocí Bluetooth. Ty jdou velice přesně protože lidstvo pořád potřebuje čas zpřesňovat my vlastně teď už umíme vteřinu rozdělit asi na 9 milionů dílů což je neuvěřitelný říkám si proč ale je to je to nevím jestli to Potřebuj jako lidstvo lidstvo to potřebuje protože na základě těhle neuvěřitelně drobných jednotek probíhají třeba obchody na burzách Mhm kde ty automatické systémy které už ani lidé vlastně ty fungují sami od sebe tak ty dokáží tak neuvěřitelně rychle obchodovat s akciemi že je potřeba takhle dělit čas na takhle drobné díly. No ale až vypnou proud podíváme se na ty mechanické hodiny právě to to to to jste mi krásně nahrál.

Protože jsem chtěl zmínit e že často chodí lidé s hodinkami že jim nejdou protože se jim Ne špatně připojili k Bluetooth nebo protože zrovna neměli wi-fi. Já se teď dívám 13 h 10 h 13 minut 57 vteřin to je přesný čas. Posloucháte dopolední vysílání Českého rozhlasu dvojka no a svým dotazem se k našemu povídání Můžete teď připojit i vy stačí vytočit číslo 22 155 25 25 nebo pošlete dotaz smsk na číslo 702 222 220 a nebo jak Už mnozí z vás udělali napište email na adresu 2 rozhlas.cz Český rozhlas dvojka dva na dvojce poradna o hodinkách a hodinách si povídáme v poradně s odborníkem na hodinky spolumajitelem Clock Galery Patrikem pařízkem a my jsme tady během písničky narazili na velmi zajímavé téma které nemůžeme našim posluchačům odepřít a to jsou zábavné závady hodinek.

Tak s čím vším jste se ve své praxi setkal, pane Pařízku? Já myslím, že toho je opravdu hodně a možná, kdyby se mi někdo takové závady na ně upozornil nebo o nich mluvil předtím, než jsem začal s tím podnikat, tak bych tomu ani nevěřil. Ale stává se lidem de facto všechno s hodinkami. Nejčastěji se stává, že hodinky utopí, protože si mylně přečtou informaci o jejich vodotěsnosti a pak chodí, třeba s elektronickými, a tam de facto nejde co opravit, protože elektronika ihned zkratuje a musí se pak vyměnit nový strojek. Ale často si lidé myslí, že máme speciální sušičku a že jim zase hodinky vrátíme a že si je de facto odnesou ještě třeba večer. Ano, to nejlépe na počkání, to bylo co možná nejrychleji a neřeší, že ta závada je takhle úplně fatální, třeba. A pak se stává to, že s mechanickými hodinkami často padají lidem, třeba z věžáku, když sedí na balkóně. Tak jim spadnou hodinky z ruky, sletí na chodník, oni nám je pak přinesou v sáčku, že by to potřebovali zase dát dohromady, protože si na ně zvykli. Protože často, když nosí nějaký předmět někdo často u sebe, tak je na něj zvyklý a má ho rád.

Tak proto nás přemlouvají, ale je to vždycky o tom pořád promyslet, co všechno se na tom zachovalo, co všechno je potřeba vyměnit. K tomu mě napadá, kdy a případně jakým hodinkám má smysl se věnovat právě v tomto ohledu, co opravovat, co ne. Nebo možná dokonce co renovovat. Někdy se určitě může stát, že člověk přijde s jakýmisi starými hodinkami, má pocit, že má nějakou cennost, myšleno tedy teď nikoliv vztahem, ale opravdu finančně, a ono to tak třeba vůbec není. To je moc hezká otázka. Vy určitě nějaké takové hodinky máte. Ne, ne, ne. Naopak. Ale ne naopak, ale když jsem si pořídil několik starších hodinek kdysi, tak mě naopak překvapilo, že to vlastně jsou často záležitosti i v řádech 100 Kč, například. Lidé totiž nedokáží rozlišovat ty kvality těch strojků, to jim musí poradit hodinář, a oni často řeší tu výzdobu a často na hodinkách z 20 let je třeba krásné gravírování, je tam zlacení, jsou tam vložené nějaké kamínky, ale bývá to právě na úkor kvality toho strojku, aby se to tehdy lépe prodalo. Také to nebyly třeba hodinky, které se nosily denně, ale které se nosily jednou za měsíc, třeba na nějaké divadlo, někam na speciální příležitost. Takové. Tady mám třeba také na ukázku, které vypadají, že jsou ze zlata, jsou samozřejmě pozlacené a uvnitř je takový strojek, který dá se říci, že dneska by už neměl pro nikoho využití, protože jak se vyvíjí doba, vyvíjí se pořád technologie, tak takhle staré hodinky, konkrétně třeba s tímhle typem strojku, by lidé okamžitě zmagnetizovat s nimi do města a jeli třeba tramvaji nebo šli do Českého rozhlasu a prošli u vás tou bránou nebo na letiště. Ale ještě vlastně se k tomu doptám, jak člověk nebo u koho za kým má vyrazit, aby zjistil, jestli tu cennost, kterou doma má, myslí si, že to je cennost, má nějakou hodnotu. Klasicky k hodináři, je každý hodinář schopen to říct? Já myslím určitě. Lidé, lidé určitě mají takovou jako schopnost si obejít pár obchodů a prostě se zastavit, kde jim to sympatický, kde se jim líbí, a tam se můžou zeptat.

My si dnes povídáme právě o hodinách a hodinkách po předcích a nás velmi zaujaly hodiny nástěnné, pendlovky a kukačky. Jaký je mezi nimi rozdíl? Tak rozdíl je tam poměrně zásadní. On si každý vybaví kukačky, protože ty bývaly velice časté, e možná i proto, že za minulého režimu byly hodně v hodinářství a právě taková varianta vlastně ze Sovětského svazu, která měla bakelitový předek. Nicméně některé typy oni dělali poměrně kvalitně, co se týká té výzdoby, tak nebylo ani poznat, že to není třeba vyřezávané. Viděl jsem několik typů, které měly předek vlastně to čelo udělané z bakelitu. Ale nepoznal to, nepoznal st, dokud se třeba na to neklepou nebo podle nějaké zkušenosti. A kukačky, tak ty samozřejmě mají tu úžasnou akustickou složku, e že se nám tam vždycky v celou nebo v půl ozve kukačka. Což byl populární mechanismus, který vznikl ve Schwarzwaldu a vznikl tam právě proto, nebo my se domníváme, že vznikl ve Schwarzwaldu. Protože i ve Schwarzwaldu se domnívají, že to je na Čechy, což je pěkné, ale vznikl tam nebo ujalo se to proto, že to jsou vlastně dvě píšťalky, které střídavě kukají. Akorát dneska, což je mi trochu líto, tak už se upouští od té mechanické části těch hodin, už ten zvuk se nedělá klasicky, aby byl živý, protože kukačka je vlastně, eh, dá se říci hudební nástroj, interpret, který dělá živou živou hudbu. Dneska se tam už dávají různé elektroniky a může si člověk naprogramovat všechny možné zvuky, jaké se mu líbí. Kukačka může zpívat jako pták, prostě nebo něco takového. Dodám telefonní číslo sem k nám do studia 22 155 25 25 nebo číslo do smsk brány 702 222 220 a náš dnešní host, hodinář Patrik Pařízek, je připraven odpovídat na vaše dotazy.

Dva na dvojce, poradna o fascinujícím světě hodin a hodinek si povídáme v dnešní poradně a to s hodinářem Patrikem Pařízkem a svůj dotaz teď může položit někdo z vás, kdo se dovolal na telefonní číslo sem k nám do studia. Takže hezké dopoledne, vítáme vás a můžete se ptát. Dobrý den, tady je Novotná z Prahy, ale momentálně jsem na chalupě. E, mám takový dotaz. Mám starožitné hodiny, takové, které se stojí na na komodě, jo, e, ve velikosti 25 x asi 25 cm a na. Já mám dotaz: Na co si dát pozor při předání takovýchhle starožitných hodin, který jsou určitě asi z 19. století, krásně zpracovaný. Ten venkovní, ten no, eh, plášť, ne obalka, schránka, tak no, a na co se dá pozor při dání do tý opravy? Víte, mám strach, že je možný, že prostě potom, když bych si přišla a řekli by mi, že teda nejsou opravitelný a že jako bohužel, a aby mě nevybrali, aby mě použili, se nějak nepoužil ten ten hodinář pro svý účely. Rozumíme? Děkujeme za zavolání. Poslechněte si odpověď pana Pařízka. Eh, já myslím, že určitě to jde. Nemusíte se ničeho bát. To je taková fáma, co se všude šíří, že někdy hodináři vyměňovali nějaké součástky a dávali tam něco jiného.

S tím se také často setkáváme, ale de facto by to pro ně nemělo žádný smysl, protože oni těch součástek mají celé krabice. A takhle, jak vy popisujete ty hodiny, aspoň teda, co jsem si já zkusil i představit, jak asi vypadají, tak si myslím, že to jsou hodiny francouzské. A ty už měly poměrně standardizované strojky. Takže tam by hodinář určitě se ničím, ničím nějak neobohatil, kdyby si něco schoval a dal tam něco jiného. Ono by ho to případně stálo, vlastně stálo by ho to mnohem víc času, když by přemýšlel, jak tam něco vyměnit. Díky za odpověď. Máme tady jeden emailový dotaz od Jirky: „Chci se zeptat, jak rozchodit kapesní hodinky, které nešly asi 20 let.“ Eh, děkuji za odpověď a je tady poznámka: „Jsou zřejmě přetažené.“ A já, pokud se nemýlím, tak mechanické hodinky nejdou přetáhnout, oni by neměli jít přetáhnout. Samozřejmě, pokud to nejsou nějaké třeba hodinky, kterým se říkalo tehdy „dolarové“, u kterých se výrobci snažili, aby ta pořizovací cena pro uživatele byla co možná nejnižší, tak tam samozřejmě to není tak úplně odolné.

Ale pokud má pán nějaké standardní hodinky už s lepším strojkem, tak by to opravdu přetáhnout jít nemělo. Leda to se nám taky stává, že lidi mají pocit, že když hodinky nejdou, takže to třeba zkusí dotáhnout kleštěmi, a těmi to pak už dokážou úplně zničit. E a jak je rozchodit? Má smysl se do toho pouštět doma? Ono vždycky závisí, jaký vztah má pán k těm hodinkám a jestli to, jestli to za to stojí. Ale nevím jakým způsobem by to mohl doma zkusit, protože spíš se setkávám s tím, že tomu lidé ublíží. Já ještě přidám dotaz za sebe: Jaký nejstarší kousek hodinek nebo nejzajímavější exponát jste kdy opravoval? Tak pro mě nejzajímavější jsou vždycky ty předměty, de facto hodně atypické, ne ty úplně standardní. Já nejsem úplně milovník hodinek, které musí být třeba ze zlata a jsou obložené nějakými vzácnými kameny nebo Emily, ale mám rád předměty, třeba které byly de facto jednoduché, třeba sluneční hodiny. To byly předměty, které provázely lidstvo až do 19. století. Pořád jim, pořád jim uživatelé důvěřovali mnohem víc než mechanickým hodinkám, protože ty měly právě mnoho nevýhod. Takže třeba ty sluneční hodiny. Patrik Pařízek, odborník na hodiny a hodinky a spolumajitel Clock Galery v Praze, a jeho zajímavé povídání v dnešní poradně, za které my moc děkujeme. Přejeme všechno dobré a budeme se těšit zase někdy na dvojce na shledanou a na slyšenou. Díky za pozvání.