Název polenské výstavy působí jako výstraha i pozvání zároveň – otevírá totiž debatu o ochraně a konzervaci nejstarších dochovaných fotografií, takzvaných daguerrotypií. Tyto vzácné obrazy, vzniklé v první polovině 19. století, představují nejen technický zázrak své doby, ale i křehké svědectví o lidech, kteří se poprvé nechali zvěčnit světlem.
Daguerrotypie, vynález Louise Daguerra z roku 1839, byla prvním prakticky použitelným fotografickým procesem. Na leštěnou stříbrnou desku citlivou na světlo se zachytil obraz pomocí halogenidů stříbra, který byl vyvolán parami rtuti a poté ustálen. Každý takto vytvořený snímek je jediným, neopakovatelným originálem.
Zpočátku se tomuto složitému procesu věnovali především chemici a technici, avšak zprávy o zázračných „obrazech malovaných světlem“ se rychle rozšířily do všech vrstev společnosti. Lidé stáli v úžasu před prvními ukázkami ve výlohách knihkupectví a dychtili po tom, mít vlastní portrét. Daguerrotypisté se brzy objevili i v menších městech – a možná právě tehdy zavítal do Polné i jeden z nich.
Světlo, zrcadlo, paměť
Výstava v Polné nabízí divákům neobyčejně intimní setkání s tímto raným fotografickým médiem. V tlumeném světle se z lesklého povrchu desek vynořují tváře, ruce i drobné detaily pozadí – vzdálená věž kostela, dekorativní sloup, záhyby šatů. Tyto precizní záběry dokazují, že nejde o náhodné snímky, ale o pečlivě komponovaná díla. V Polné je kolem roku 1848 vytvořil Liberát Kundt, všestranný řemeslník a portrétista, který na svých štítcích hrdě uváděl „Liberát Kundt, podobiznitel swetlotiskem w Polne“. Dochovaly se portréty několika místních osobností, mimo jiné členů rodiny Antonína Pittnera, učitele Antonína Klusáčka s manželkou či Aloisie Losenické.
Daguerrotypie však nelze vnímat jako běžné fotografie. Každá z nich je mnohovrstevnatým artefaktem, který nese stopy chemických reakcí, řemeslného umu i samotného času. Na některých deskách je patrné čištění, jinde se obraz téměř rozplynul v důsledku oxidace či nevhodného uložení. Výstava ukazuje, jak složitý je proces jejich konzervace a jak křehká je rovnováha mezi záchranou a ztrátou.
Záchrana stříbrné paměti
Stačí drobnost – vlhkost, prach, nevhodné sklo či kontakt s nečistotou – a obraz se navždy ztratí. Proto projekt, na jehož základě výstava vznikla, usiloval nejen o fyzické záchranné zásahy, ale také o hlubší pochopení procesů, které tyto obrazy ohrožují. Pomocí nejšetrnějších metod se podařilo stabilizovat křehké vrstvy, nahradit chemicky nestabilní prvky a dokumentovat stav každé desky pro budoucí generace badatelů.
Polná se tak stává místem, kde se propojuje věda, historie i osobní příběhy. Návštěvníci tu mohou spatřit původní daguerrotypie z poloviny 19. století, části výukových materiálů Rudolfa Gilberta i výsledky precizní restaurátorské práce. Výstava i doprovodná publikace přibližují dobu, kdy se lidé poprvé nechali zachytit světlem. Přijďte se podívat – dřív, než světlo z těchto obrazů nadobro vyhasne.
Aktivizační koutek pro návštěvníky 
Camera obscura s pohledem na Polnou 
Chemická koroze daguerrotypií v Praxi
Nebude nic! Mizející portréty na polenských daguerrotypiích
2. – 31. 10. 2025 | Městské muzeum Polná, Zámek 486, Polná
Výstava Městského muzea v Polné věnovaná technologii daguerrotypie a nejstarším polenským fotografiím, které prošly odborným zásahem s cílem jejich záchrany pro budoucí generace.
Autor | Patrik Pařízek
Autoři textů | Patrik Pařízek, Lukáš Rosecký, Petra Trnková, Alena Vyskočilová
Foto a video | Vlado Bohdan, Aiman Hassani, Patrik Pařízek, Anežka Pithartová
Konzervace daguerrotypií | Tereza Cíglerová, Kateřina Doležalová, Lucie Petrasová
Další spolupráce | Nina Furstová, Jan Nešněra, Jan Štěpánek a kolektiv pracovníků Městského muzea v Polné
Výstava se koná ve spolupráci s Ústavem dějin umění AV ČR a za podpory Kraje Vysočina.
